27. 11. 2011

Vánoční řeťezovka - 1. část




1. Co máš na Vánocích nejraději?
Štědrý den. Ráno když se probudím, najdu mamku v kuchyni připravovat chlebíčky a spolu s tátou koukáme v obýváku na pohádky. Pak taky tu vůni cukroví, sníh za oknem a samozřejmě Silvestr. A taky jsem šíleně zamilovaná do vánočního stromečku. Miluju, když je večer, tma a jediné, co osvětluje obývák jsou žárovičky ze stromečku.

2. Jaké zvyky dodržujete v rodině?
Bohužel žádné. Když jsme byly se sestrou malé, tak snad jedině půst, aby jsme viděly zlaté prasátko. Naše rodina moc na zvyky a tradice není.

3.  Do kdy jsi věřila na Ježíška?
Uf. Tak to jsi vůbec nemapatuju. Já byla jako malá hrozně zvědavá, takže je možné, že jsem někdy narazila na nějaký schovaný dárek a tak nějak to samo vyplynulo, protože si nevzpomínám, že by nám naši někdy řekli, že Ježíšek neexistuje.

4. Jaké dárky nejraději dostáváš?
Když jsem byla mladší, tak rozhodně bárbíny(byla jsem hroznej bárbínofil). Teď už snad oblečení, ale pouze od mojí sestry, protože má skvělý vkus a vždycky příjde s něčím úžasným. Pak taky knihy, ale ty si musím nejdříve sama vybrat, protože pak se stává, že jsem knihu už četla jako e-book nebo v angličtině. 

5. Jaký je tvůj nejoblíbenější dárek z dětství?
Růžová tříkolka. My god. Jak já ji milovala. Mám snad tisíc fotek, jak na ní u stromečku pózuju. Vozila jsem na ní plyšového slona a byla štěstím bez sebe. 






Inspiration (14)

Nedělní meme by Nikki Finn.
Cílem je vybrat tři fotky, které mě něčím inspirovaly (knihkupectví, knihovny, texty, diáře...)

Konečně i já viděla Breaking Dawn a spolu s dalšími desítky lidí shlédla svadbu roku.

20. 11. 2011

Inspiration (13)

Nedělní meme by Nikki Finn.
Cílem je vybrat tři fotky, které mě něčím inspirovaly (knihkupectví, knihovny, texty, diáře...)
Mé oblíbené filmy




14. 11. 2011

Leigh Fallon - Carrier of The Mark

Série: Carrier Trilogy (1)
Kniha vyšla 4. 10. 2011
Počet stran: 342
Štítky: Young Adult, paranormal, magic, romance 

Oficiální stránky autorky

Moje hodnocení 3/5



 






It supposed to be good
Carrier of The Mark měla být mojí oblíbenou říjnovou knihou. Těšila jsem se na ni už od prázdnin, proto když jsem měla příležitost, ihned jsem se pustila do čtení. Jak jsem obracela stránku za stránkou, moje nadšení pomalu vyprchávalo. Těšila jsem se na originální příběh, neotřelou zápletku a nádherné vykreslení prostředí, protože příběh se odehrává v Irsku, které miluju. No, jediné, co se mi nakonec líbilo, bylo právě popis téhle krásné země. Leigh Fallon to se slovy umí, o tom není řeč. Detailní popis Irska mě totálně nadchnul. Nevím, jestli ho autorka někdy  navštívila nebo tam žila, ale dokonale jsem si dokázala představit ty zelené kopce, vysoké hory a magickou atmosféru přístavního města. Alespoň na chvíli jsem se přesunula do světa, kde magie není nic neobyčejného. Ačkoliv bylo vykreslení zasazení děje perfektní, zbytek už pokulhával. Leigh Fallon vlastně nepřišla s ničím novým, co by čtenáře, který už pár YA knih přečetl, zaujalo. Koncept alá hlavní hrdinka se ocitá v nové škole, ihned upoutá pozornost nejhezčího kluka na škole, který před ní nezavadil o jinou ani pohledem už tu byl nespočetkrát. Přidáme trochu nadpřirozena nebo magie, zamícháme rodinné drama, okořeníme zlým padouchem, přisypeme jedno proroctví, které se staví proti lásce hlavních hrdinů a voilá máme Carrier of The Mark.


 I don't feel the chemistry
Kniha je vyprávěna z pohledu Megan, americké středoškolačky, která se se svým otcem přestěhovala do Irska. Megan si jako hrdinku vcelku snadno oblíbíte. Její vypravěčský hlas je příjemný a místy i vtipný. Díky vyčerpávající práci jejího otce je zvyklá starat se sama o sebe, domácnost i otce. Hned první den školy potká Adama DeRíse, ke kterému ihned cítí určité spojení. Jenže Adam jak se zdá nechce mít s Megan nic moc společného, i přesto, že ji neustále pozoruje a dokonce zachrání před utopením na kánoi. Adam je prostě typický YA hrdina. Občas je k hlavní hrdince milý, jindy snad ani neví, že existuje. Navíc po ostrově panují řeči, že celá DeRísova rodina je trochu divná. Jejich půda je prý očarovaná a samotní DeRisovi mají magické schopnosti. Megan tomu zpočátku nechce věřit, ale jak se postupně sbližuje s Adamem a začne kamarádit s jeho sestrou, začne si všímat podivných věcí okolo nich. A i Megan se začnou dít prapodivné věci. Vidí starého muže, kterého nikdy jiný nevidí nebo způsobí pořádnou vichřici. Spolu s ní tak odhalujeme, co je vlastně Adam a jeho rodina zač, jejich schopnosti a jakou roli v tom všem vlastně Megan hraje. I přesto, že jsem zezačátku vůbec netušila, o co půjde ani co jsou DeRísovi zač mě tahle dějová linka knihy bavila. Fallon přeci jen přidala špetku originality. S napětím jsem četla, jak se všechno vyvrbí a co ti DeRisovi skrývají. Co se mi však vůbec nezdálo, bylo nějaké to spojení mezi Megan a Adamem. Řekla bych, že to bylo spíše to proroctví, co je dalo dohromady než jejich neexistující chemie. Adam měl s Megan do čtvrtiny knihy sotva tři společné scény, pak bum a najednou se jí vyznává ze svých citů. Přišlo mi to hrozně nucené a zasazené z nutnosti, aby se příběh pohnul kupředu. A právě to mi kazilo dojem z celého čtení, protože kniha se zabírá spíše romantickou linkou, a mě tihle dva dohromady prostě neseděli.


 Magic, magic
Nadpřirozeno a magické schopnosti hrají v prvním díle této trilogie, také svou roli, ale při čtení jsem měla velké problémy, abych se v tom všem vysvětlování historie neztrácela. Nevím, jestli to bylo angličtinou, nebo autorčinou snahou nalít do nás, co nejvíc informací na dvou stránkách, ale do teď přesně nevím, jak to s tou Megan a jejím proroctvím je. Popravdě už si skoro nepamatuju, o co v celé knize šlo. Ač jsem si to ze začátku nemyslela Carrier of The Mark je tou knihou, kterou si přečtete jednou, řeknete si – WTF tohle už jsem někde četla a posunete se dál. Příběh skoro ničím nezaujme, romantika je rozpačitá a vykreslení postav je ukázkovou šablonou YA knih. Leigh Fallon nejdříve publikovala Carrier of The Mark na jednom internetovém povídkovém webu a podle mě tam taky příběh měl zůstat, nechci říct, že Fallon neumí psát, to vůbec, ale v dnešní záplavě knih pro mladé prostě splyne v změti ostatních knih. I když se mi první díl příliš nelíbil určitě si přečtu i pokračování, protože doufám, že se autorka v psaní vylepší a příběh se nám rozproudí a doplní něčím originálním. 

obrázky: We Heart It
anotace: můj volný překlad z Goodreads



8. 11. 2011

Abbi Glines - The Vincent Boys


Série: The Vincent Boys (1)
Kniha vyšla v originále 21. 10. 2011
Počet stran: 260
Štítky: contemporary, romance, drama

Oficiální stránky autorky

Moje hodnocení 4/5








Back down South
The Vincent Boys je kniha, která si na nic nehraje. Nesnaží se upoutat čtenáře něčím, čím není. Tahle kniha je hlavě romantickou contemporary, která potěší spíše romantičtěji založené. Abbi Glines vložila do svého příběhu ten správný jižanský mix, nad kterým budete slintat ještě po dočtení. Dokonale jsem si dokázala představit ty horké dny plné nic nedělání, nedělní návštěvu kostela nebo odpolední pikniky a večerní párty u stodoly. Jup. Americký jih jako malovaný. Maloměsto, kde se drby šíří rychlostí světla a na rozdováděné puberťáky se dívá skrz prsty. Tahle love-story mě držela vzhůru do rána, ale bylo mi to jedno, protože číst si o Beauovi, který seče trávu bez trička bych mohla 24/7. Přesto příběh není zrovna výplodem originality, Glines nás provádí po již velmi známé cestě, ale její styl psaní je tak poutavý, že vás ihned vtáhne do děje a bude vám celkem jedno, že jste o tomhle četli již milionkrát. Navíc to jiskření mezi Ashton a Beauem je tak žhavé, že by mohli vyhodit pojistky.  Kniha vyprávě jak z pohledu Ahston tak i Beaua, takže dostanete dvojí nášup těch jejich eskapád.


 When friendship becomes something else
The Vincent Boys se točí okolo třech postav, dříve nejlepších přátel, Ashton, Beaua a Sawyera. Ashton a Beau byli vždy ti malí rebelové, kteří házeli žáby na silnice, mučili svou sestřenici a prováděli další lumpárny. Sawyer byl jejich pravý opak, vždy dokonalý malý gentleman, který je tahal z průšvihů. Jak šel čas, oba si začali všímat, že Ashton už dávno není tou malou holčičkou, která je samá ruka a noha, a že k ní něco cítí. Zatímco Beau si nechal své city pro sebe a dál dělal, jako by Ashton byla jen jeho nejlepší kamarádkou, Sawyer neváhal a udělal první krok. Tak se z nich stal pár a Beau zůstal v pozadí a pozoroval jak se z veselé a nezávazné Ashton stává dívka, která navštěvuje nemocnici, daruje krev, organizuje charitu a snaží se potěšit každého ve svém okolí, především Sawyera, který je podle vykreslení autorky snad svatý. Moc tomu nepřidává ani to, že její otec pastor a celá její rodina od ní očekává jisté chování a vystupování. A chození se Sawyerem je přesně to, co spadá do této škatulky.  Celé město má ty dva za dokonalý pár, ve škole jsou „tou“ dvojicí a jak se zdá nic je nemůže rozdělit. Jenže Ashton toho má plné zuby, ani se jí moc nedivím ono udržet si americký úsměv celý den, být na všechny milá a muset se zapojit snad do všech aktivit na světě taky bych měla chuť stát se rebelkou a ukázat světu, že nejsem jen krásnou panenkou na ozdobu. Ještě, že je tu Beau, který více než ochotný ukázat Ashton i její divočejší stránku, a že to byla divočina. Oh. My. God. Ten kluk je na první příčce v žhavosti. Ke všem ostatním se sice chová jako prvotřídní bad boy, ale Ashton ukáže i svou jemnou stránku, a že to stojí za to. 


 Be yourself
Řeknu vám jedno, já být Ashton, tak nepřežiju ani rok. Fakt nevím, jak bych unesla takový tlak ze všech stran. Její rodiče mi lezli pěkně na nervy. Mládí má být o tom, abychom poznávali všechny radosti života, užívali si a dělali chyby, ne zachraňovali svět a vystupovali jako 40 dáma. Naštěstí její babička a Beau tohle chápala a nutili Ashton trochu zvolnit tempo a relaxovat. Oh. Ten vztah, který mezi sebou ti dva mají je neuvěřitelný. Ashton s ním může být sama sebou, nemusí se přetvařovat ani dávat pozor na to, co zrovna vysloví, jako když je se Sawyerem. Osobně nechápu, proč by s ním chtěl někdo chodit. Chápu, je krásný, bohatý, ale bože ten kluk vám dá hodinovou přednášku, o tom jak se nehodí, aby mladá dívka klela nebo byla hrubá na ostatní. WTF. Sawyer si snad spletl století. Upřímně jsem ho nesnášela, ale zase mi ho bylo trochu líto, jak to s ním pak Ashton zkoulela a tahala ho za nos. Upřímně ani Asthon nebyla mojí oblíbenou postavou. Chápu, že si chtěla trochu oddychnout od všeho, a trochu popustit uzdu, ale kolik trápení a dramatu způsobila oběma Vincentům a než se vůbec rozhoupala, koho vlastně chce. No, bylo to nadlouho. To mi na příběhu poměrně hodně vadilo, začátek skvělý, ale druhá polovina se vlekla a vlekla, než se vůbec došlo k nějakému rozřešení a pak najednou bum poslední odstavec a všechno bylo OK. Potom, co přetrpíte třicet stránek sebelitování a jediné, co dostanete je pár řádků na závěr. Musím zase, ale uznat, že The Vincent Boys není jen o milostném trojúhelníku, ale autorka se hodně zaměřuje i na rodinné problémy a vůbec na celkový význam rodiny, a co pro nás znamená. a na Vincentovi kluky jedno velké překvapení čeká. Je to příběh o nalezení sama sebe, pochopení, co v životě chceme a kým se chceme stát.



obrázky: (Barn-Weddingsingle; Love-Isitoctoberyett;  Be yourself-Livelaughlove-13 )
anotace: můj volný překlad z Goodreads





7. 11. 2011

Michelle Hodkin - The Unbecoming of Mara Dyer


Série: Mara Dyer (1)
Kniha vyšla 27. 9. 2011
Počet stran: 452
Štítky: Young Adult, paranormal, romance, mystery

Oficiální stránky autorky 
Moje hodnocení 5/5











 
I love Mara Dyer

O téhle knize se mluvilo v superlativech ještě před tím, než oficiálně vyšla. S krásnou obálkou, zajímavou anotací a nadšenými ARC recenzemi, tak měla Mara zaručenou cestu k těm lepším dílům YA literatury. Já osobně jsem si tuhle knihu velmi oblíbila. Michelle Hodkin má neuvěřitelně čtivý styl psaní a na to, že má kniha přes 400 stránek ani nemrknete a jste na konci. The Unbecoming of Mara Dyer je podle mě ta kniha, která sice neosloví každého, nevyhýbá se pár klišoidním scénám a trochu moc se soustřední na romantickou linku příběhu, ale právě o tomhle chce většina čtenářů YA knih číst a proto se Mara tak skvěle prodává a má tak vysoká hodnocení.

I can’t remember
Mara Dyer doposud žila jako každá holka jejího věku. Měla nejlepší kamarádku Rachel, přítele Judea, milující rodinu a proplouvala střední školou. Jenže jednoho se probudí v nemocnici s žádnou vzpomínkou, na to jak se tam dostala, nebo co se jí stalo. Rodiče jí sdělí, že spolu s Rachel, Judeem a jeho sestrou byli zavaleni ve starém domě. Bohužel nikdo kromě Mary nepřežil. Ať se snaží sebevíc, nedokáže si vzpomenout, proč se té noci do toho domu vypravili ani co se tam dělo. Celý večer jako se jí kompletně vytratil z paměti. Mara se nedokáže s jejich smrtí moc dobře vyrovnat, a proto se s rodinou přestěhují do Miami, kde chce Mara začít znovu. Jenže jak se zdá Mara přitahuje problémy, ať se ocitne kdekoliv. V nové škole se seznámí se školním lamačem dívčích srdcí Noahem, který je nechutně bohatý, velmi oblíbený a trochu arogantní. Prostě ta správná kombinace, které neodolá žádná dívka. A zdá se, že se Noah zaměřil na Maru, jenže ta má teď daleko větší problémy než se vypořádávat s králem školy. Mara začíná trpět halucinacemi, v podobě svých mrtvých přátel. Nejčastěji Judea. Nejdříve si je vědoma, že to je jen její představivost, ale postupem času už leckdy nedokáže odlišit realitu od iluze.

Life is hard
Michelle Hodkin stvořila postavy, které si prostě musíte zamilovat. Mara je i přes své problémy vtipná, sarkastická a při jejím vyprávění se mi nechtějí protáčet oči pokaždé, když na scéně objeví kluk, který o ní projeví zájem. V poslední době jsem si totiž uvědomila, že hodně autorek dělá z hlavních hrdinek nemyslící a červenající se dívky, které se v blízkosti svého idola neumí ovládat. To však není případ Mary. Její trefné přestřelky s Noahem byly naprosto dokonalé a neudělaly z ní další hlupoučkou chudinku. Aby její život nebyl už dost komplikovaný, musí se navíc vypořádat i se svou rodinou, které je velmi ovlivněná chováním Mary. I když se Mara snaží své „bláznovství“ před nimi utajit je těžké vymluvit se proč tři hodiny sedíte v kuchyni s pudingem po podlaze, nebo závažným opařením ruky, které jste si podle doktora způsobili záměrně.

What is reality and what isn’t?
Mara se tak musí potýkat nejen se svým milostným životem, ale právě také se stále častěji objevujícími se halucinacemi a představami, které začínají být nebezpečím pro její život. Řeknu vám, že takhle napnutá už jsem dlouho nebyla. Hltala jsem jednu stránku za druhou a stejně jsem pořád nevěděla, co mám čekat. Zvrhne se kniha v nějaké nadpřirozeno, nebo se jedná jen o normální contemporary? Vůbec tomu nepomáhalo, že příběh občas skočil do minulosti, abychom spolu s Marou odhalily, co se vlastně tu noc, co její přátelé zemřeli, stalo. Někdy to bylo trochu matoucí. Mara si zvesela kráčí v galerii s Noahem a najednou šup stojí ve starém domě s Judeem. Jo, chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala.  Tohle mi trochu kazilo dojem ze čtení. A navíc Noah nakonec taky není jen tak obyčejný kluk. Na Maru se tak kupí jedno tajemství za druhým a všechno začíná být pěkně zamotané a taky to po chvíli začne být už zdlouhavé. Vůbec netuším, kam má Hodkin s dalšími díly namířeno, co se v nich bude dít… nic. Tahle kniha na vás nakupí takových záhad a rozřešení skoro žádné, že netrpělivě očekávám pokračování. A aby toho nebylo málo Hodkin na nás hodí poslední, ale naprosto šokující překvapení, a to vše v jedné krátké větě. První díl série The Unbecoming of Mara Dyer je podle mě jen malý soustem k něčemu velkému a já se nemůžu dočkat, co si pro nás Michelle připraví.


 obrázky: We Heart It
anotace: můj volný překlad z Goodreads