9. 3. 2011

Elizabeth Scott - The Unwritten Rule

Dívá se na mě, jako... jako když se na mě chce dívat.
Jako když se mu líbí to, co vidí, a usmívá se a jeho oči jsou tak modré, a to i ve slabém světle na verandě, které svítí. Tupě přikyvuji a slepě hmatám po klice, říkám si, abych se nedívala, ale zatím to nejsem schopná udělat.
"Sarah," říká měkkce, skoro váhavě, a moje srdce buší, buší  tvrdě. Tohle je ten, které ho nemůžu nikdy mít. Neměla bych se na něj ani dívat.
Nepsané pravidlo je prosté: "Nezamiluješ se do přítele své nejlepší kámošky." Ale to je přesně to, co Sarah udělala. Ryan se jí líbí již dlouhou dobu, dokonce spolu strávili pár chvil na párty, ale další den se dozví, že Ryan chodí s Briannou - její nejlepší kamarádkou už od školky. Jednu noc se něco stane, něco co Sarah nemůže vzít zpět a ani nechce.  Cítí se provinile, nechce ublížit Brianně, ale ani nemůže přestat myslet na Ryana.


Kniha vyšla v originále 16. 3. 2010
    Moje hodnocení: 3/5
Tato kniha mě zaujala svou anotací. Proto jsem neváhala a knihu si přečetla. Angličtina není obtížná, převládají spíše hovorové fráze a výrazy. Ovšem byla jsem mírně zklamaná. Celá kniha se točí v začarovaném kruhu: Sarah se líbí Ryan, Ryanovi se líbí Sarah, očekávali byste, že se dají hned dohromady? Tak, to by byl omyl, jelikož ve hře je ještě Brianna - zlá, vypočítavá mrcha, která myslí jen na sebe a nikoho jiného. A tak naší hodnou Sarah po celou knihu trápí výčitky svědomí, že se jí líbí kluk nejlepší kámošky. Vlastně se v knize po celou dobu skoro nic nedělo, převládaly zde spíše myšlenkové pochody a to hlavně myšlenky Sarah. Vykreslení postav se mi zdálo taky podivné. Buď jste postava naprosto kladná nebo záporná. Nic mezi tím. Tento příběh je velmi podobný jiné knize s názvem Something like fate, a kdybych je měla porovnat, řekla bych, že z tohoto duelu vyjde hůř The Unwritten Rule.

Žádné komentáře:

Okomentovat